Rozhovor s psychoterapeutkou Elou Stružkovou

Jakou cestou jste se dostal/a k Sociální klinice?

Se Sociální klinikou jsem se seznámila v rámci psychoterapeutického výcviku v biosyntéze. A její idea mě od začátku nadchla.

Čím Vás dobrovolná spolupráce pro Sociální kliniku přitahuje, naplňuje?

Práci pro Sociální kliniku beru doslova a do písmene jako službu ze srdce. Mám potřebný výcvik, potřebné znalosti a dovednosti, a tak ráda věnuji kousek svého času a energie těm, kteří to potřebují. Hřeje mě to u srdce. Myslím, že dobrovolnictví se dotýká samotné lidské esence.

Z Vaší zkušenosti - jaký je Váš typický klient nebo příběh Sociální kliniky?

Typickým klientem, alespoň podle mé zkušenosti, je žena středních let s velmi zbytnělým vnitřním kritikem, pošramoceným sebevědomím, postrádající schopnost dobře si vytyčit své hranice vůči okolí.

Vzpomenete si na největší výzvu/kuriozitu během terapeutického sezení v rámci Sociální kliniky?

Asi největší výzvou pro mě byla práce s bisexuální studentkou, která vyznávala a praktikovala polyamorii. Ne, že by mě její zaměření nějak překáželo, spíš polyamorie není něco zcela obvyklého.

Co Vás na terapeutické práci nejvíce baví, co je pro Vás naopak obtížné?

Moc mě baví, když se klientovi tzv. rozsvítí, ten aha moment a z něj plynoucí uspokojení. A když klient, který přišel na sezení schlíplý, odchází s větší energií a chutí do života. Těžké jsou naopak některé příběhy klientů.

Jaké jsou Vaše zdroje, kde čerpáte energii?

Vždycky mě nabije hraní si s vnukem a taky mazlení s kocourem. A kupuji si kytky, ty mě vždycky potěší.

Co přejete Sociální klinice do dalšího desetiletí?

Ať nadále vzkvétá! To znamená zapálené terapeuty a také štědré dárce, aby se nabídka služeb mohla rozšiřovat do dalších míst.