Psychické zdraví je luxus, který si v Kolumbii nemohou dovolit, říká terapeutka, která tam dlouhodobě žije



Zuzana je psychoterapeutka a absolventka rigorózního studia sociální práce se zaměřením na krizovou intervenci a psychosociální pomoc FF UK. Na svých sezeních s klienty využívá jak vědomostí z výcviku somatické psychoterapie, krizové intervence a práce s posttraumatickou stresovou poruchou, tak také práci s tělem nebo techniky inspirované jógou a meditací. Zaměřuje se na individuální terapie dospělých a adolescentů. Terapie pro ni představuje bezpečný prostor, kde figuruje jako pomocník při hledání vlastní síly a zdrojů, průvodce při cestě k Já, se kterým bude klient více spokojen, či jako podpora v těžkých životních situacích. Se Sociální klinikou spolupracuje na dálku a poskytuje terapie online až z kolumbijské Bogoty. V Bogotě se věnuje práci pro dobrovolnickou organizaci podporující děti z nízkopříjmových rodin.

Jak jste se dostala k práci pro Sociální kliniku?

O Sociální klinice (SK) jsem se prvně dozvěděla, když jsem si hledala informace o výcviku v biosyntéze, jelikož tento celostní somatický směr mi dává v psychoterapii smysl. A jak jsem se začítala do projektů, které vedou úžasné psychoterapeutky Barbora Janečková a Yvonna Lucká, narazila jsem i na Sociální kliniku.

Proč jste se rozhodla pro Sociální kliniku pracovat?

Prvně, a trochu jednoduše, protože můžu. Četla jsem si, co SK nabízí, a přišlo mi to velice potřebné a krásné. Protože pomoc potřebují i lidé, kteří nemají tolik prostředků, a je skvělé, že mají místo, kam se mohou obrátit. A poté se stačilo zamyslet, zda na to mám časovou kapacitu. A jelikož jsem zjistila, že čas pro tento projekt mám, tak už nebylo moc o čem se rozhodovat.

Co je pro vás osobně na této práci největší výzvou/přínosem?

Určitou výzvou pro mě na začátku bylo držet se pouze kontraktu, který se v rámci mapovacího rozhovoru dohodne. V průběhu terapie se přirozeně objevují další témata, která by se mohla ošetřit. A já byla zvyklá na terapii dlouhodobou, kde má psychoterapeut v tomto směru volnější ruce. Ale SK velice dobře vysvětluje klientům princip krátkodobé terapie a je naší prací se tohoto konceptu držet. A má to smysl. Nyní i s tímto dovedu pracovat.

Přínosem je pro mě jednoznačně úžasný tým odborníků, se kterým mám tu čest spolupracovat, a také mít supervizi od hvězd v oboru, jako je třeba PhDr. Daniela Vodáčková. Dále mít možnost pracovat s lidmi, kteří by se jinak k takové formě pomoci nemohli dostat. Být tu pro ně.

Vzhledem k tomu, že nyní žijete v Bogotě, poskytujete v Sociální klinice terapeutickou pomoc online. Lze podle vás online formou navázat s klientem stejně kvalitní vztah jako při osobním kontaktu?

Naprosto. Jak správně říkáte, v terapii je důležitý vztah, a ten se dá vytvořit stejně tak dobře online jako při osobním setkání. Již před 20 lety byla na toto téma studie pořádaná Pennsylvania State University, která dokládá, že klienti reagují velice dobře na tuto formu setkávání. Nyní máme ještě modernější a propracovanější programy, které jsou nám schopny vykouzlit velmi bezpečné a příjemné terapeutické prostředí. Naopak pro nějaké formy psychických poruch se mi zdá i lepší. Například u úzkostných poruch může alespoň z počátku klient zůstat doma, ve svém bezpečném prostředí, a je tedy pro něj snazší se otevřít a uvolnit.

Věnujete se profesi psychoterapeuta i v Kolumbii? Pokud ano, vnímáte zde nějaké rozdíly oproti české psychoterapeutické praxi?

V současné době vykonávám psychoterapii pouze na dálku. V Bogotě pracuji dobrovolně v jedné organizaci pomáhající dětem z nízkopříjmových rodin. Ale ne oficiálně jako psychoterapeut. Spíše jako psychosociální pomoc a podpora, občas jako učitelka. Co je zrovna potřeba.

Psychoterapie v Kolumbii existuje, ale neexistuje zde psychoterapeutický výcvik. Terapii zde poskytují psychologové, kteří mají například nějaká navazující krátká školení. Ale nenarazila jsem tu na výcvik typu, co známe u nás. Kde profesionál potřebuje projít částí sebepoznávací, teoretickou, mít svou supervizi i praxi, aby povolání psychoterapeuta mohl vykonávat. Ačkoli například školu biosyntézy můžeme najít například v Chile.

Existuje v Kolumbii, nebo přímo v Bogotě, instituce podobná svým posláním naší Sociální klinice? A pokud ano, funguje na podobném principu?

Bohužel v Bogotě ani v celé Kolumbii jsem na nic podobného nenarazila. Člověk, který nemá finanční zdroje na placení soukromého terapeuta (což je 90 % obyvatel Kolumbie), si tuto službu prostě dovolit nemůže. Existují zde linky, kam si může zavolat, či navštívit nějakou fundaci. Ale obecně je psychické zdraví luxus, který si tu nemohou dovolit.

Co vás na práci psychoterapeuta nejvíce baví / co je pro vás naopak obtížné?

Hrozně mě baví ten kontakt s různými lidmi a s jejich příběhy. Jak k vám přijde někdo nový, koho neznáte. Ale v průběhu času se vytvoří tak hezké prostředí, kde se klient nebojí říct, co si opravdu myslí, co chce, z čeho má strach. Což je pro mnoho lidí nové a neznámé. Také je moc milé vidět tu úlevu na klientech, když něco otevřeně řeknou a zjistí, že tady můžou. Tady je nikdo nebude soudit ani hodnotit.

Obtížný je pro mě občas časový posun. Mám 7 hodin rozdíl, a jelikož se snažím být součástí i různých psychoterapeutických komunit a účastnit se přednášek a školení, tak mám občas přednášku od 3 od rána. Ale na to si člověk zvykne.

Když zrovna nepracujete, jak dobíjíte baterky, co jsou vaše zdroje?

Já jsem horal. Miluji být v přírodě, v lese. Ale hory a jejich klid, to je moje veliká srdcovka. Nejvíce mě nabije být několik dní v horách pouze s batohem na zádech, spát ve stanu a užívat si výhledy. Také velice ráda vařím, zkouším nové kuchyně a mám i svou malou bylinkovou zahrádku, kterou si tu pro radost hýčkám.