Helena Šašková: Dvanáct sezení je dost. Za půl roku života se dá změnit spousta věcí

Helena Šašková je sociální pracovnice s psychoterapeutickým výcvikem a dlouholetou zkušeností s krizovou intervencí. Věnuje se psychoterapii i lektorské práci a už osm let poskytuje své odborné znalosti také v rámci Sociální kliniky.

V rozhovoru mluví o tom, co může člověk získat během 12 sezení, proč podle ní není půl roku na změnu vůbec málo a co ji klienti naučili o síle, odvaze a mezilidských vztazích.

Jak dlouho se Sociální klinikou spolupracujete a co Vás motivuje věnovat jí svůj čas a odbornost?

Jako terapeutka se Sociální klinikou spolupracuji osm let a asi tři roky jsem vedla mapovací rozhovory. Smysl vidím v poskytování psychoterapie těm, kteří by si ji těžko mohli dovolit.

Co Vám spolupráce se Sociální klinikou dává a čeho si na ní nejvíce vážíte?

Velmi si cením vynikajícího zázemí, které Sociální klinika terapeutům i klientům vytváří. Odkazuji tímto na komunikaci v rámci týmu, koordinátora a klientů, systém péče o terapeuty (supervize, vzdělávání, uznání a ocenění naší práce), mapování, ale také na rozlehlou síť terapeutů napříč republikou a prostřednictvím online konzultací i napříč planetou, když je to potřeba.

A já osobně z toho benefituji, protože mohu dobře institucionálně ošetřeným způsobem poskytovat své zkušenosti pro bono, aniž bych tím bourala nebo narušovala způsob, kterým svou odbornost realizuji za přímou platbu.

Co může klient získat během 12 sezení krátkodobé terapie v Sociální klinice?

Zastabilizování, vyřešení svých trablů, nasměrování k dalšímu pokračování terapie, důvěru, že terapie funguje, podporu pro formulování svých snů a realizaci prvních kroků novým směrem, odvahu chtít změnu, zkušenost, že změna je možná, sebedůvěru, odpovědnost a mnoho dalšího.

Co byste si přála, aby lidé o krátkodobé psychoterapii věděli?

Že 12 setkání je dost. Při frekvenci setkání po 14 dnech je to půl roku života. A za tu dobu se dá změnit spousta věcí. 

Co Vás klienti naučili o životě?

Toho je taky hodně. Asi by to byly příběhy o síle, odvaze, čelení, sebepodepření, důležitosti mezilidských vztahů, spolupráci a o tom, že když najdeme ten správný bod, na který se zaměřit, s jeho proměnou pak přichází spousta změn sama.

Jaké kroky jsou podle Vás klíčové k tomu, aby byla psychoterapie dostupnější širší veřejnosti?

Hodně pomáhá příspěvek zdravotních pojišťoven.

Jak pečujete o své vlastní duševní zdraví a kde berete energii pro práci s lidmi?

Hýčkám si dobré lidi kolem sebe a nechávám se hýčkat. A taky umím být sama se sebou. Ráda zpívám a tančím a chodím po horách. Žiju na krásném místě a oceňuji svou pracovitost.

Co byste vzkázala terapeutům, kteří o spolupráci se Sociální klinikou uvažují?

Že budou hýčkáni.

Kdybyste mohla lidem předat jednu jedinou myšlenku, kterou by si měli odnést o duševním zdraví, jaká by to byla?

Pokud má problém řešení, netřeba si dělat starosti. A pokud ho nemá, starosti nepomohou (volně podle Aristotela – pozn. autorky).

Helena Šašková

Helena Šašková je sociální pracovnice s psychoterapeutickým výcvikem. Absolvovala Zdravotně sociální fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích (2001) a výcviky v systemickém způsobu práce Umění pomáhat (2003) a Umění terapie (2007) v Institutu pro systemickou zkušenost v Praze, se kterým v současnosti spolupracuje jako lektorka.

Od roku 2000 se věnovala krizové intervenci, a to v osobní i telefonické formě, asi dvacet let. Baví ji pracovat s klienty na hledání a rozvíjení řešení jejich problémů. Psychoterapii vnímá jako veliké dobrodružství, cestu neznámou krajinou, na které je svým klientům průvodcem – ať už putuje s jedním člověkem, dvojicí, nebo rodinou. Soukromou praxi provozuje na poliklinice ve Vodňanech.