Andrea Květoňová: Vyhledat podporu není známkou slabosti, ale způsobem, jak o sebe pečovat

Psychoterapeutka, krizová interventka a lektorka Andrea Květoňová má za sebou více než deset let manažerské praxe, dlouhodobou zkušenost z práce v Lince bezpečí i s klienty v organizaci Aperio. Věnuje se psychoterapii, krizové intervenci a práci s traumatem a ve své praxi vychází také ze zkušeností s Pesso-Boyden psychomotorickou terapií.

Do Sociální kliniky se zapojila s přesvědčením, že kvalitní psychoterapeutická pomoc by měla být dostupná bez ohledu na finanční situaci člověka. V rozhovoru mluví o tom, proč krátkodobá terapie nemusí znamenat méně účinnou podporu, co může člověku přinést už první krok k terapii a proč podle ní duševní zdraví neznamená život bez překážek, ale schopnost hledat oporu a zdroje i ve chvílích, kdy jim čelíme.

Co Vás přivedlo k rozhodnutí zapojit se do Sociální kliniky? Co bylo tím hlavním impulsem?

K zapojení do Sociální kliniky mě vedlo přesvědčení, že kvalitní psychologická péče by měla být dostupná každému, kdo o ni má zájem, bez ohledu na jeho finanční situaci.

Propojení odborné práce s možností přispívat ke zlepšení kvality života lidí v náročných životních situacích pro mě představuje naplnění mé hodnotové motivace. To, že mohu tuto motivaci uskutečňovat právě prostřednictvím Sociální kliniky, vnímám jako dar.

Co Vás po zapojení do Sociální kliniky nejvíce překvapilo?

Překvapilo mě, jak silný důraz Sociální klinika klade na vytváření bezpečného a podpůrného prostředí nejen pro klienty, ale také pro terapeuty.

Už během nástupního procesu jsem ocenila profesionalitu, otevřenou a jasnou komunikaci a respektující přístup. Vážím si toho, že ačkoliv jde o pro bono spolupráci, jsou nastavené jasné procesy, kvalitní komunikace a prostor pro vzdělávání i odbornou reflexi.

Zároveň mě oslovila motivace všech zapojených k pomoci lidem, kteří by si jinak psychoterapii nemohli dovolit. Posílilo to moje přesvědčení, že jsem se rozhodla zapojit do organizace, která sdílí hodnoty, jež jsou pro mě v psychoterapeutické práci důležité.

Čím je pro Vás Sociální klinika výjimečná?

Pro mě je Sociální klinika výjimečná tím, že ukazuje, jak může být kvalitní psychoterapie dostupná i lidem, kterým v cestě stojí finanční nebo sociální překážky.

Současně nabízí prostředí, ve kterém se propojuje odborná úroveň s lidskostí a solidaritou. Sdružuje totiž komunitu odborníků, kteří jsou ochotni věnovat svůj čas a zkušenosti ve prospěch druhých, aniž by tím rezignovali na profesní standardy.

Právě propojení profesionality s hodnotovým přesahem je pro mě tím, co dává Sociální klinice její jedinečnost.

Co byste si přála, aby lidé o krátkodobé psychoterapii věděli?

Přála bych si, aby lidé věděli, že i krátkodobá psychoterapie může přinést významnou a trvalou změnu a aby ji nevnímali jako méně účinnou formu pomoci.

Jasně vymezený časový rámec často pomáhá zaměřit se na to podstatné, podporuje odhodlání něco změnit a aktivní zapojení klienta do terapeutického procesu.

Může být důležitým impulsem k tomu, aby člověk získal nový pohled na svou situaci, lépe si porozuměl, našel nové způsoby zvládání náročných situací a vykročil směrem ke změně.

Existuje něco, co si lidé často myslí o psychoterapii, ale podle Vaší zkušenosti to neplatí?

Někdy se setkávám s představou, že psychoterapie je určena jen lidem s vážnými psychickými obtížemi nebo že terapeut poskytuje hotová řešení a rady.

Podle mé zkušenosti je psychoterapie především bezpečným prostorem pro společné zkoumání toho, co člověk prožívá a potřebuje, hledání vlastních zdrojů a možností změny i osobního růstu.

Terapeut není tím, kdo ví nejlépe, co má klient dělat, ale průvodcem, který pomáhá lépe porozumět sobě i své situaci.

Co byste vzkázala člověku, který terapii zvažuje, ale bojí se nebo stále váhá?

Řekla bych mu, že obavy jsou přirozené a že je sdílí mnoho lidí, kteří nakonec terapii vyhledají. Vstoupit do neznámého prostředí a mluvit o osobních tématech vyžaduje odvahu.

Není potřeba čekat, až bude situace „dost špatná“, ani mít vše promyšlené nebo vědět, kde začít – od toho je tu první setkání. Stačí se rozhodnout a přijít takový, jaký právě jste.

Terapie není o hodnocení, ale o vytváření prostoru, kde člověk může bezpečně prozkoumat to, co prožívá, co potřebuje, a společně hledat cestu, která mu bude dávat smysl.

Už samotné rozhodnutí dát sám/sama sobě prostor a péči může být důležitým krokem, ještě předtím, než vůbec do terapie dojdete. Vyhledat podporu není známkou slabosti, ale jedním ze způsobů, jak o sebe pečovat a dát si šanci porozumět tomu, co právě prožíváme.

Co Vám přináší největší radost při práci s klienty?

Největší radost mi přináší možnost být u procesu, ve kterém člověk objevuje své vlastní zdroje, získává větší důvěru v sebe a nachází nové způsoby, jak zvládat životní výzvy. Často mě inspiruje odvaha klientů podívat se na obtížná témata a jejich ochota investovat energii do změny. Vážím si momentů, kdy se v terapeutickém procesu objeví nový pohled, úleva nebo větší svoboda v rozhodování.

Vnímám jako privilegium, že mohu být svědkem lidské schopnosti otevírat náročná témata a hledat cesty ke změně, která je v souladu s tím, co je pro klienta důležité. 

Co Vás klienti naučili o duševním zdraví?

Klienti mě učí, že duševní zdraví není neměnný stav, ale proces, který ovlivňuje mnoho životních okolností.

Díky nim si stále znovu uvědomuji, že duševní zdraví není jen nepřítomnost obtíží, ale také odhodlání a schopnost hledat a obnovovat rovnováhu, posilovat svou odolnost, pečovat o sebe, přijímat podporu a nacházet smysl života i v jeho náročných obdobích.

Zároveň mě utvrzují v tom, že každý člověk potřebuje být především vyslyšen, přijat a respektován ve své jedinečnosti. To často otevírá prostor, ve kterém může začít skutečná změna a další růst.

Jak se podle Vás dá po skončení prázdnin a dovolených nejlépe pečovat o duševní zdraví? Máte doporučení, které si může vyzkoušet každý?

Po prázdninách může být lákavé nastavit si vysoká očekávání a rychle se vrátit do pracovního tempa. Pro duševní zdraví pomáhá zachovat si v každodenním životě alespoň menší prvky, které nám během volna dělaly dobře – pohyb, čas bez telefonu, setkání s blízkými, chvíle ticha nebo klidnou ranní kávu.

Brát své drobné radosti vážně je jednoduchý způsob, jak o sebe pečovat i v běžném každodenním životě. V náročnějších obdobích se tento zdánlivě drobný zvyk může stát významnou oporou.

Kdybyste mohla lidem předat jednu jedinou myšlenku, kterou by si měli odnést o duševním zdraví, jaká by to byla?

Je mi blízká myšlenka Alberta Pessa, že jsme uzpůsobeni tak, abychom byli schopni být šťastni i v nedokonalém světě. Připomíná mi, že život nebude bez obtížných období.

Duševní zdraví pro mě neznamená nepřítomnost překážek, ale schopnost žít naplněný život i navzdory nim, nacházet oporu a zdroje v sobě, ve vztazích i v podpoře druhých a znovu objevovat směr, který dává našemu životu smysl.

Právě v tom vidím naději psychoterapie. Věřím, že může být prostorem, ve kterém člověk znovu nachází kontakt se svými zdroji, získává nový pohled na svůj příběh a objevuje možnosti, které dříve neviděl.

Mgr. Ing. Andrea Květoňová

Andrea se práci s lidmi začala věnovat po deseti letech manažerské praxe v mezinárodní poradenské firmě. Vystudovala andragogiku a absolvovala výcvik v hlubinně-analytické psychoterapii. Dlouhodobě působila na krizové Lince bezpečí a od roku 2019 podporuje klienty v organizaci Aperio, kde se věnuje náročným životním, partnerským i rodičovským situacím.

Ve své soukromé praxi využívá zkušenosti z dynamické psychoterapie, krizové intervence i práce s traumatem. Výrazně ji ovlivňuje také přístup Pesso-Boyden psychomotorické terapie, v jejímž výcviku je čtvrtým rokem.

Mimo práci jí dělají radost rodina, přátelé, jóga, sport a dobrý humor.