Alice Urbancová: Přestáváme řešit, proč se někdo chová „špatně“, a začneme chápat, co se mu stalo
Psychodynamicky orientovaná psychoterapeutka Alice Urbancová se dlouhodobě věnuje psychosociální pomoci lidem, kteří se ocitli v náročných životních situacích. Pracuje mimo jiné s lidmi žijícími s HIV, se závislostmi, s LGBT+ klienty i s oběťmi domácího a sexualizovaného násilí a nově také s dětmi a rodinami v krizi.
Do Sociální kliniky se zapojila proto, že ji dlouhodobě trápí nedostupnost psychoterapie pro lidi, kteří si ji nemohou finančně dovolit. V rozhovoru mluví o tom, proč podle ní lidské chování dává smysl, i když mu na první pohled nerozumíme, proč místo hodnocení potřebujeme hledat souvislosti a co může člověku přinést krátkodobá psychoterapie.
Co Vás přivedlo k rozhodnutí zapojit se do Sociální kliniky? Co bylo tím hlavním impulsem?
V terapeutické práci se pohybuji už pár let a od počátku mě trápí, že terapie není dostupná pro každého, kdo ji potřebuje. Proto jsem zajásala nad možností zapojit se do programu, který nabízí psychoterapii lidem, kteří by si ji jinak nemohli z finančních důvodů dovolit. V tom vidím i pro sebe velký smysl a ráda budu součástí tohoto skvělého záměru.
Co Vás po zapojení do Sociální kliniky nejvíce překvapilo?
Překvapilo mě, jak promyšleně je celý systém postavený a jak profesionální je podpora, kterou klienti i terapeuti dostávají. A zároveň jsem si uvědomila, že i krátkodobá terapie může vytvořit bezpečný prostor pro důležitou změnu.
Čím je pro Vás Sociální klinika výjimečná?
Spojuje vysokou odbornou úroveň s lidskostí. Je to místo, kde nejde jen o terapii samotnou, ale také o přesvědčení, že psychická pomoc má být dostupná těm, kteří ji potřebují.
Co byste si přála, aby lidé o krátkodobé psychoterapii věděli?
Že i několik setkání může být velmi užitečných. Ne vždy potřebujeme dlouholetou terapii. Někdy stačí bezpečný prostor, nový pohled nebo podpora v náročném období. I to může být začátkem důležité změny.
Existuje něco, co si lidé často myslí o psychoterapii, ale podle Vaší zkušenosti to neplatí?
Že terapeut dává rady nebo říká lidem, jak mají žít. Ve skutečnosti je terapie spíš společným hledáním. Terapeut nabízí bezpečný prostor a doprovází klienta při objevování jeho vlastních možností.
Co byste vzkázala člověku, který terapii zvažuje, ale bojí se nebo stále váhá?
Obavy jsou úplně v pořádku. Můžete je přinést přímo do prvního setkání. Nemusíte mít všechno promyšlené ani vědět, kde začít. Stačí udělat první krok.
Co Vám přináší největší radost při práci s klienty?
Okamžiky, kdy člověk začne znovu věřit, že jeho situace není bezvýchodná. Nemusí to být velký průlom. Někdy stačí drobná změna pohledu nebo pocit, že na své potíže už není sám.
Co Vás klienti naučili o duševním zdraví?
Klienti mě znovu a znovu učí, že lidské chování dává smysl, i když mu zpočátku nerozumíme. Že každý člověk dělá v danou chvíli to nejlepší, co umí, a má nějaký důvod, proč se chová určitým způsobem.
Když porozumíme souvislostem a životnímu příběhu, mnoho věcí začne dávat smysl. Přestáváme řešit, proč se někdo chová „špatně“, a začneme chápat, co se mu stalo. Místo hodnocení přichází porozumění.
Jak se podle Vás dá po skončení prázdnin a dovolených nejlépe pečovat o duševní zdraví? Máte doporučení, které si může vyzkoušet každý?
Nesnažit se po návratu všechno dohnat během prvních dnů. Dopřát si čas na návrat do běžného rytmu, zachovat si něco z toho, co nám během volna dělalo dobře, a nebýt na sebe zbytečně přísní.
Vzpomínky na příjemné letní zážitky si můžeme s sebou nést dál i do všedních dní a vracet se k nim v rámci psychohygieny.
Kdybyste mohla lidem předat jednu jedinou myšlenku, kterou by si měli odnést o duševním zdraví, jaká by to byla?
Péče o duševní zdraví není známkou slabosti. Je to přirozená součást péče o sebe stejně jako péče o tělesné zdraví. A stojí za to. Přináší viditelné pozitivní výsledky, byť třeba ne hned.
Alice Urbancová
Alice je psychodynamicky orientovaná psychoterapeutka a dlouhodobě pracuje v oblasti psychosociální pomoci. Absolvovala psychoterapeutický výcvik zaměřený na prevenci a terapii psychotraumatu a dále se vzdělává v psychoanalytickém směru.
Většinu svého profesního života tráví po boku lidí, kteří se ocitli v náročné životní situaci. Pracuje s lidmi žijícími s HIV, s lidmi se závislostmi, s LGBT+ klienty i s oběťmi domácího a sexualizovaného násilí a nově také s dětmi a rodinami v krizi.
Ve své terapeutické práci nabízí bezpečný prostor pro sdílení, porozumění a hledání nových možností. Věří, že změna nezačíná radou ani návodem, ale pochopením toho, co člověk skutečně prožívá a potřebuje. Na terapii si cení především lidského setkání založeného na respektu, důvěře a otevřenosti.
